Čolek pyskatý, jak se česky Pachytriton labiatus nazývá, pochází z jihovýchodní Číny, z provincie Sečuan. Patří do čeledi mlokovitých (Salamandridae), ale od našich mloků a čolků se dost liší. Je až 15 cm dlouhý, ale velmi štíhlý a křehké stavby těla. Nohy jsou krátké, přední mají čtyři prsty a zadní pět prstů. Ocas je stejně dlouhý jako tělo, je plochý, zvláštního veslovitého tvaru. Na konci, na rozšířené části, má několik malých světlých skvrn, které jsou charakteristické zvláště pro samce. Tělo je svrchu červenohnědé s tmavými skvrnkami, bříško je červené s bílými a tmavými skvrnami. Celkově je zbarvení velmi pestré a variabilní, ani dva kusy nejsou stejně zbarvené. Mám také exempláře se zcela světlým bříškem.

Tentokrát ne o čolcích, ale o rybičkách.
Nedaleko starobylého chorvatského městečka Ninu, asi 20 km severovýchodně od Zadaru, se nachází v lokalitě zvané Ninskaja Vodnica „lječivo blato“. Zdejší sirnaté bahno je odedávna – prý už od římských dob – vyhledáváno pro své léčivé účinky při onemocněních kůže a pohybového ústrojí – páteře a kloubů. Na bahništi jsou mělké příkopy s vodou a ze dna těchto příkopů lidé nabírají páchnoucí bahno a natírají je na postižená místa. Po zaschnutí bahno omývají v moři.

Jen málo obojživelníků se dostalo do jídelníčku různých národů. Žabí stehýnka jsou známou lahůdkou, která v Evropě zavedli do kuchyně Francouzi, Proto se jim spílá „žabožrouti“ (nebo „šnekožrouti“, protože umí připravovat i hlemýždě). Dnes se žáby „na maso“ chovají na farmách v USA a také ve Francii a Itálii. Jde především o skokany volské Rana catesbyana, původem ze severní Ameriky. Žabí stehýnka jedí též Japonci a jsou součástí jídelníčku v některých oblastech Číny.

Jméno zvířete pochází z jazyka Aztéků a znamená "hříčka vod". Axolotl mexický (Ambystoma mexicanum) pochází z vod v okolí hlavního města Mexika a skutečně má několik zvláštností, které z něj činí vyjímečné zvíře. Je to statný ocasatý obojživelník, dlouhý až 30 cm s váhou 0,25 kg, tvarem těla podobný našemu mlokovi, ale příbuzní jsou jen velmi vzdáleně. Ale jakýpak obojživelník, když žije celý život ve vodě jako ryba? Má sice čtyři nohy, ale dýchá kromě plícemi také keříčkovitými žábrami, které mu vyrůstají za hlavou. Mimo vodu nevyhnutelně hyne. Takové žábry známe u larev našich mloků a čolků, axolotli si je však ponechávají celý život. Znamená to, že zůstávají v dospělosti v larválním stádiu, jsou to přerostlé larvy. Pěkná hříčka! Této vlastnosti, dost vyjímečné v živočišné říši, se říká neotenie.

Obyvateli axolotlí kolonie jsou také žebrovníci. Žebrovníci jsou statní obojživelníci, patřící do čeledi mlokovitých (Salamandridae). Žijí na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe, v pohoří Atlas. Bohužel jsem v místech jejich výskytu nikdy nebyl. Na Pyrenejském poloostrově žijí v jeho jihozápadní části. Lze je prý nalézt ve větších nadmořských výškách (uvádí se nad 800 m n.m.) v močálech a bažinách, která v tamějším horkém létě vysychají, a také v cisternách, nádržích na dešťovou vodu,které jsou používány jako zásobárny vody zvlášť v Andalusii.